Seznam stránek pro rodiče

Na základě hloubkových rozhovorů, které v osmdesátých letech minulého století, vedl se stovkou novopečených otců v rámci svých výzkumů Brit Charles Lewis, se ukázalo, že téměř polovina z nich se svou ženou nevedla vážný rozhovor týkající se jasného rozhodnutí počít dítě.

Jak se tedy oni muži stali otci?
Jednoduše. Uvedli, že žena obvykle přestala užívat antikoncepci na základě pouze svého vlastního rozhodnutí. A dokonce i muži, kteří s dítětem souhlasili, cítili jakoby podléhali tlaku partnerky.

A Lewisův závěr? Většina otců z jeho výzkumu byla k početí donucena, ať už přímo či nepřímo. Poněkud drsný závěr, že? Ne neděste se, rozhodně to neznamená, že by muži nechtěli mít děti. Z Lewisova vzorku se sedmdesát procent mužů domnívalo, že se jednou stanou otcem a dokonce čtyřicet čtyři procent přesně vědělo, kolik dětí chtějí mít. Několik z nich vyjádřilo skrytou, ale silnou touhu po dětech od svých partnerek či manželek, ale nutit je k tomu považovali za něco špatného. Jeden z nich dokonce řekl: „“(Ona) má plnou zodpovědnost. Já jsem tu, abych takříkajíc pomáhal.“

Tak proč se tedy většina Lewisových mužů cítila být k početí vlastního potomka donucena? Odpověď je zřejmě velmi prostá. Vrátíme-li se na začátek tohoto článku, mám jí!

Téměř všechny páry, které spolu žijí, spolu také mluví. Témata jejich rozhovorů zcela jistě bývají pestrá. Ale mluví spolu většina párů skutečně o věcech podstatných? Rodičovství člověka zavazuje po celou dobu jeho života. Odpovědět na otázku, zda chci být rodičem, nelze bez přijetí plné osobní zodpovědnosti. Její přijetí by mělo být podloženo vědomým a svobodným rozhodnutím. Svoboda rozhodnutí se projeví ve vlastním chtění nebo touze být rodičem. Toto rozhodnutí může v sobě nést i jistou dávku obav, zda to všechno zvládnu, ale primární je odhodlání do toho jít.

Ale většině Lewisových otců nebyl dán prostor, aby své chtění či nechtění vyjádřila. Možná právě z obavy jejich partnerek, že by se otcovství zdráhali, nedostali šanci se vyjádřit. Je fakt, že v naší současné společnosti panuje přesvědčení, že muži o rodičovství příliš nestojí, a proto mnoho žen nepovažuje „za bezpečné“ žádat od svých parterů takový vědomý souhlas. Přece jen slyšet rozhodné a jasné NE nutí ženu tuto odpověď brát velmi, skutečně velmi vážně. Pokud ale ony po dítěti touží, může se jim zdát jako daleko „bezpečnější“ cesta takový rozhovor vůbec neotvírat, rozhodnout za dva a spolehnout se nebo to přímo svést „na náhodu“.

Předpoklad odmítání rodičovství ze stran mužů není ničím objektivně podložen a může se jevit spíše jako mýtus. My přece neznáme přesnou odpověď na otázku: „Kolik dětí se rodí mužům, kteří pokud by byli ženou , by nikdy neotěhotněli nebo se rozhodli těhotenství přerušit?“ Brian Jackson, který vedl rozhovory s ženatými nebo „spolubydlícími“ nastávajícími otci a zjistil, že každý pátý muž těhotenství své partnerky rozhodně odmítal. Zajímavé je, že těchto dvacet procent odpovídá dvaceti procentům partnerů žen, kteří se neztotožnili s rozhodnutím partnerky těhotenství ukončit. Je ale pravdou, že muži skutečně většinou rozmluvy na téma rodičovství sami neotvírají. I velká část mužů, kteří po dítěti také touží, pokud se svými partnerkami na téma rodičovství mluvili, měli tendenci to potom zlehčovat. Muži někdy skutečně touhu po dětech skrývají i sami před sebou.„Pravý“ muž může prohlašovat, že chce syna, ale málokdy říká, že chce dítě. Vyřčení těchto „nemužných“ slov rádi přenechávají svým ženám. Ale současně přece jen očekávají, že budou mít možnost se k nim vyjádřit.

Proto nezapomeňte:
Nebojte se a nebraňte se v partnerství otevřeně mluvit o rodičovství. Počít dítě by se měli muž i žena rozhodnout vědomě a s plnou zodpovědností. I tehdy, je-li těhotenství vítané, je zřejmé, že ten, který se nemusel aktivně rozhodovat, jestli se rodičem stane nebo nestane, je od samého počátku postaven do role „tichého partnera“, který riskantnímu podniku rodičovství pouze přihlíží. Ženy by neměly využívat „svých možností“ rozhodnout za muže. Je to pro budoucnost vztahu a vzniklé rodiny příliš riskantní.

Pokud muž nechce stát se otcem, je třeba toto jeho vyjádření brát vážně. Mužova nechuť stát se otcem je významným ukazatelem jeho chování. Být dobrým rodičem nelze nikoho nutit.