Seznam stránek pro rodiče

Nejprve si zopakujme, co znamená „spát celou noc“. Tento výraz označuje zdravý spánek bez přerušování.

Ve skutečnosti zažívají lidé všech věkových kategorií během noci fáze lehkého spánku a snění, než upadnou do hlubokého spánku. Miminka, která v noci své rodiče stále budí, se v takovéto fázi zcela probudila a neumí sama usnout, a tak se rozpláčou. V tu chvíli je pak nakojíme, dáme jim dudlíka nebo láhev, chováme a hladíme nebo je vezmeme do své postele.

Na tom všem není nic špatného - dokud to rodičům vyhovuje. Miminko tím nerozmazlují, ale zároveň také děti starší než šest měsíců nevedou ke změně nočních spacích návyků, protože děti si na podmínky na spaní (kojení, chování, hlazení atd.) zvyknou stejně jako na stejnou postýlku a polštářek. Pokud jedeme na dovolenou a podmínky na spaní (postel a polštář) se změní, máme se spaním často potíže, ale za několik nocí si na nové podmínky rychle zvykneme - pokud jsou tedy stále stejné - a spíme pak znovu lépe.

Mnoho miminek začne v noci spát déle už kolem tří měsíců, ale mezi 6. a 12. měsícem začnou znovu v noci plakat. Některé výzkumy naznačují, že děti v tomto věku mají velmi intenzivní snovou fázi, z níž se snadno budí. Zdá se, že miminka, která stále ještě spí v ložnici rodičů, se po 6. měsíci budí a vyžadují pozornost rodičů častěji než ta, která spí ve svém vlastním pokoji.

Očekávání a tolerance nočního buzení je u rodičů velmi individuální. Někteří počítají s měsíci, ba i roky přerušovaného spánku, zatímco jiní by rádi měli klidné noci už kolem šestého měsíce. Takovéto očekávání není od věci, ale v poslední době bohužel koluje o spaní miminek množství informací, podle kterých se spací návyky starších miminek nedají bezpečně změnit. Následkem toho mnoho rodičů žije ve stavu neustálého nedostatku spánku, protože jsou přesvědčeni, že neexistuje žádná jiná bezpečná možnost.

Je pravda, že s nočním buzením (poté, co jsou vyřešeny všechny problémy s krmením) se do šesti měsíců nedá moc udělat z mnoha různých důvodů:
- mladší kojené děti se budí a chtějí pít často proto, aby kojení fungovalo žádoucím způsobem
- nechat malá miminka v noci plakat místo toho, abychom je nakrmili, může vést k mnoha týdnům proplakaných nocí, což je stresující a nepříjemné pro všechny a zřídka to změní to, co miminko dělá
- rodičům většinou trvá šest měsíců, než své miminko poznají, uvědomí si, jak chtějí v péči o dítě postupovat, naučí se rozlišovat mezi hladem, zdravím a přirozeným chováním a nabudou v péči o své dítě na jistotě

Ovšem po šesti měsících se věci změní:
- většina dětí je dost stará na to, aby bylo možné změnit podmínky na spaní
- rodiče, kteří chtějí noční provoz změnit, si více věří
- v této fázi je také snadnější odlišit problém se spaním od hladu nebo zdravotních problémů. Po šestém měsíci se děti hlady už většinou nebudí (bohužel to není takhle jednoduché), a ani zoubky nejsou důvodem buzení. Všem dětem někdy mezi třemi a půl měsíci a třemi roky naroste dvacet zoubků, ať už budou spát celou noc nebo ne. Čekat, až se všechny prořezají, než své dítě začnete učit spát celou noc, znamená, že vy nebudete spát celé tři roky. Je pravda, že nemoc, změna prostředí nebo návštěva v domě může dítěti přivodit neklidnou noc, ale vždy nastanou okamžiky, kdy návštěva odjede a zánět uší se zahojí, ale dítě se nadále v noci budí. Součástí vašeho rozhodnutí, co s přerušovaným spaním provést, je uvědomit si, jestli to problém je nebo ne. Rodiče často podléhají tlaku okolí. Pokud jste ale spokojeni s tím, jak to probíhá, nemusíte dělat nic.

Mnoho rad o spaní zdůrazňuje jen jednu možnost a rodiče se pak cítí špatně, pokud postupují jinak. Například – „nechat miminko plakat se nemá“, „regulovaný pláč je škodlivý a nebezpečný“ nebo „spát s dítětem se nemá“.