Seznam stránek pro rodiče

Každé dítě je jiné a když jich máte doma víc, pak víte, o čem je řeč. Jedno může být hodný andílek, druhé vyžadující pozornost a třetí třeba vřískající paličák, který nikdy neposlechne.

Ano, každý jsme unikátní kombinací genů a prostředí, ve kterém žijeme, utvářejí nás rovněž zážitky a události. Jak říká psycholožka Tereza Beníšková, to, jak se dítě projevuje, zpětně také ovlivňuje chování rodičů k němu, čímž vzniká jedinečný vztah rodičů ke každému dítěti. Ovšem nikdo není jen souborem genů, mocné je také působení výchovy, kterou se dá hodně věcí ovlivnit.

GENY VERSUS VÝCHOVA

Prý jsem celá prababička. Aspoň to říkají mí rodiče. Nevypadám sice stejně, ale co se manifestace určitých povahových rysů týká, pak prý naprosto stoprocentně. Nemohu posoudit, neměla jsem možnost ji poznat. Můj nejstarší syn je zase fyzicky celý otec, ovšem nos má po dědečkovi a povahu spíše po mně. Prostřední se zase víc podobá povahově tátovi, ale vzhled má nejspíš po někom z prapředků, protože není podobný nikomu, koho znám. „Tento mix genů jsme získali od rodičů, kteří zase nesou geny získané od jejich rodičů a dřívějších generací, takže jsme se svými předky skutečně biologicky propojeni a máme v sobě něco z nich. Některé geny se třeba u rodičů nemusely projevit, ale přesto je předali dětem. Pak se zdá, že dítě je celá babička nebo se v něčem chová stejně jako pradědeček,“ říká psycholožka Beníšková.

Ovšem působením genů se rozhodně nedá vysvětlit vše. Dalšími určujícími faktory života člověka jsou výchova, společnost a prostředí, ve kterém žije. „Výchova může působení některých genů povzbudit a vliv jiných naopak potlačit. A některé geny se třeba během celého života neprojeví, protože nebude příležitost, aby se prosadily. Například někdo by mohl být skvělý lyžař, ale jestliže se celý život nepostaví na lyže, pak se jeho lyžařské nadání neprojeví,“ dodává.

JAK VLOHY ROZVÍJET

Některé charakteristiky člověka určují geny jednoznačně -například barvu očí, krevní skupinu apod., které změnit nemůžete, ledaže si pořídíte barevné kontaktní čočky. Genetický základ mají i všechny psychologické charakteristiky člověka, ne však ve stejné míře. Sem patří například temperament neboli nátura - jeho převažující ladění, zda je dítě kliďas nebo startovací čertík. A co jako rodiče můžete ovlivnit? „Povaha dítěte rozhodně není geny stoprocentně určena, vždy je velký prostor pro výchovu a dá se mnohé ovlivnit,“ tvrdí Tereza Beníšková. Můžete tedy podpořit projevy těch „dobrých“ genů, ale na druhé straně taky zmírnit prosazování těch „špatných“. Máte-li tedy vznětlivou povahu a vaše dítko také, je dobré, abyste se projevovali společensky přijatelně. „Nejvíc děti vychováváme, když si myslíme, že je zrovna nevychováváme. Děti se hodně naučí ne zákazy a příkazy, ale nápodobou dospělých. Okoukají naše chování, naše vyjadřování,“ vysvětluje psycholožka. Takže pokud je váš potomek prudší povahy po tatínkovi, je fajn, když se budete snažit mu jít příkladem a táta se bude ve svých projevech hlídat, nebude házet po mamince při hádce talíře a nebude křičet na souseda, že je blbec, protože mu rozbil jeho vrtačku. „Učení nápodobou je jeden z nejmocnějších nástrojů ve výchově. Proto by bylo výhodné zvlášť u těch vlastností, u kterých víme, že s nimi má dítě potíže, dávat pozor na to, jak se v takových situacích chováme my,“ radí Tereza Beníšková.

A CO INTELIGENCE?

Když byly děti malé a nechodily ještě do školy, kolikrát mě napadlo, jaké asi budou, až do té školy chodit začnou. Budou chytré, hodně chytré, nebo méně bystré? A dá se vůbec s jistotou tvrdit, že když oba rodiče vystudovali vysokou školu, že stejný osud čeká i jejich dítě? Je pravda, že inteligence je asi z 60 % zděděná, zbytek je utvářen výchovou a prostředím. Co to znamená?

„Hodně záleží na naší vrozené genetické výbavě (jaký máme intelektový potenciál, jak rychle nám to myslí, jak se umíme učit ze souvislostí, jak si umíme dát