Seznam stránek pro rodiče

Pokud ještě dítě nemáte, jistě se oprávněně strachujete, jak je vlastně v budoucnosti vychovávat. I když jsme na základní škole absolvovali rodinnou výchovu, principy výchovy nás zde paní učitelky zapomněly naučit. Naučili jsme se, jak přišít knoflík, jak přebalit panenku, někteří dokonce v rámci "Dílen" jak vyřezat pejska z kusu dřeva. Vrcholem rodinné výchovy byla výchova sexuální, mnohdy okrajově a pouze z hlediska technického. Výchova našich vlastních dětí, případně jak mít harmonický vztah s rodiči, tak toto téma se do škol do dnešního dne neprobojovalo.

Generace dnešních třicátníků jednoduše postrádá základní znalosti o tom, jak vlastně dítě vychovávat tak, aby z něj vyrostl vyrovnaný a šťastný člověk. Pojďme se tedy podívat na základní principy, které vám výchovu zjednoduší.

Princip č.1 - Nezakazuj, co jsi sám vyrobil

Často slýchávám od rodičů "Tam chodit nebudeš, ještě by ses chytl alkoholu" nebo "Žádný lítání po barech, ještě bys začal fetovat". Když však přemýšlíte o tom, jaké prostředí dětem zakazujete, je to vlastně prostředí, které jste dětem sami vytvořili. Nemusíte být právě majiteli herny, ale přesto jste vlastním přemýšlením přispěli k celkové společenské situaci.

Protože kdyby nebylo zákazníků, herny ani bary dnes nemají žně. Kdyby děti měly vzor, nemusely by se potulovat po venku a chytat se party, která jim na rozdíl od rodičů dává pocit, že někam náleží a patří. Vy sami přivedete děti na svět, který si ony samy nevybraly a vy jste jej vytvořili - a chcete jim ho zakazovat? A na celé situaci je zrádný fakt, že jednoho dne vaše zákazy budou krátké. A vaše dítě bude mít o to větší touhu vše vyzkoušet. Vše, co mu bylo zakázáno. Začne pouze později.

Princip č.2 - Dávej volnost a stanovuj mantinely

Neříkám, že máte svoji ratolest nahánět do heren a nestarat se, kam chodí. S principem nezakazování souvisí dávání volnosti. Pokud chce vaše dítě trávit čas více mimo domov, povolte mu to. Jen stanovujte mantinely. Vybudujte si důvěrný vztah a dejte dítěti najevo, že mu důvěřujete. Vždy mějte domluvený čas návratu a dbejte na jeho dodržování. Pokud jej dítě neplní, tím váš důvěrný vztah narušuje a v tento moment můžete zakazovat.

Princip č.3 - Co můžu já, můžeš ty

Tento princip navazuje na předchozí uvedené. Proč by si dítě nemohlo dát pivo, když je můžete vy? Proč by nemohlo jít s vámi do hospody, když jdete vy? To, že není dospělé, není přece důvodem úplné izolace od života dospělého. A hlavně, jaký signál dítě dostává? Až budu velký, všeho si konečně užiji. Budu konečně pít alkohol a chodit do hospod. Je však jasné, že měřítko "užívání si" nebude 1:1. Každé dítě by mělo mít své takzvané "osobní číslo". Pokud je mu například osm let - dostane určité množství piva. Nebo pokud je mu deset, může se dívat na televizi do určité doby. S rostoucím věkem se navyšuje hranice "užívání si".

Princip č.4 - Kašleš ty na mě, kašlu já na tebe

Obrácená strana výchovy. I když jste rodič, nejste otrok. Pokud vaše dítě dlouhodobě porušuje dohody nebo na vás obecně "kašle" , nejste povinni kolem něj poskakovat. Nevím, proč bych měla dítěti vařit skvělé večeře, když si jich neváží. Nevím, proč bych měla platit vysoké školné, když o školu nemá zájem. Dítě musí jasně cítit, že ve vztahu se musí snažit oba dva, nejen rodiče. Vztah je tak rovnocenný.

Princip č.5 - Dohody

Stejně jako partnerské dohody, o kterých si můžete přečíst zde: Založte si domácí ústavu, fungují dohody s dětmi. Jednoduše si sestavte domácí ústavu, která bude obsahovat několik úmluv. Může vypadat například takto:

Po jídle si vždy po sobě uklidím a dám nádobí do myčky. Po příchodu domů si vždy umyji ruce. Nepije se z lahve, ale ze skleničky. Postel se ustele ihned po probuzení.

Večer se vždy osprchuji.

Nezapomeňte si stanovit pravidlo 3x a dost. V případě dospělých je pokuta většinou finančního rázu, u dětí to může bý